neděle 10. prosince 2017

Příchod zimy

První sníh vyhlížím,
vločko, kdepak jsi?

Na příchod zimy se těším,
chci stavět velké sněhuláky,
aby vypadaly jako majáky,
běhám ve větru svěžím.

Na Martina se ptám:
Přijede na koni bílém?

Krátká básnička jako úkol na HOG, sepsáno pod mým kouzelnickým jménem Cesmína Hardy.

úterý 5. prosince 2017

Řasokoule je kamarádka kulička

Na stole mi stojí sklenice a kouká na mě moje kamarádka řasokoule. Vím, je to taková mechová kulička, ale já ji stále podezřívám, že je to ve skutečnosti zvířátko a stále čekám, zda se v zeleném kožíšku neobjeví očička. :-)


     V červnu o řasokouli psala blogerka Oliv a tato vodní rostlina se mi velice zalíbila. Okukovala jsem fotky na Instagramu a v říjnu jsem si je objednala. Původně jsem si pořídila dvě velké a čtyři malé řasokoule, ale mamka mi jednu velkou a jednu malou zabavila. Dala jsem je do akvária (správně je to váza, ale vypadá jako kulaté akvárko), ale jednu malou jsem si teď dala do sklenice na stůl. Na blogu Zahrady na niti nazývají řasokouli jezerním skřítkem a já s nimi souhlasím, vážně je to takový kuličkový skřítek, který mě vábí, abych se s ním mazlila. :-D

úterý 28. listopadu 2017

Diářování - prosinec

Vánoční čas je tady! Ať žijí světýlka, nazdobené stromky, horký čaj a svíčky! Přesně v tomto duchu se ponese poslední měsíc v mém kroužkové „bullet journal“. Na nový rok mám už připravený sešit s tvrdými deskami bez linek, který je zatím prázdný, ale během prosince se do něj pustím a řádně si jej vyzdobím. Mé heslo zní: „Malůvky, samolepky a washi pásky do diáře patří!

     Úvodní stranu na měsíc Prosinec zdobí sněhová koule (vím, že je šišatá) a vločky. Na druhou stranu jsem si vytiskla jednoduché zimní omalovánky, které si chci během prosince vybarvit a nazdobit.


pondělí 27. listopadu 2017

Příběh malého zajíčka, aneb jak otrávit čtenáře...

Na HOGu jsem se přihlásila na jeden velice otravný seminář "Jak otrávit posluchače" a byl zázrak, že jsme ho všichni přetrpěli. :-) A tady je úkol, měli jsme napsat něco velmi otravného, z čehož by profesora rozbolela hlava. A tak vznikl příběh malého zajíčka. :-D 

     Malý zajíček bydlel za sedmero horami, šesti řekami, pěti kopci a čtyřmi skládkami, z kterých se široko daleko linul převeliký zápach po zkažených rybách a bůhvíčeho ještě. Každý, kdo pobral trochu rozumu, se tomuto kraji vyhýbal, no, ono přejít sedm hor, šest řek, pět kopců a čtyři skládky je docela velká námaha, a tak to všichni vzdali před první horou. Chudák malý zajíček to měl všude daleko, takže se raději držel doma, dokud mu vydržely zásoby, nemusel se na výpravu vydávat, sice se občas cítit trošku osamělý, jelikož kolem jeho nory nikdo nebydlel, ale zato měl klid a rozhodně mu nehrozilo, že by ho otravovali sousedé, vždyť sousedské vztahy mohou často velice znepříjemnit i ten nejkrásnější domov.